Japonská bojová umění
Japonská bojová umění byla vytvořena ve feudálním Japonsku jako prostředek boje o moc i jako prostředek individuální sebeobrany. Původně sloužila téměř výhradně k zabití nepřítele. V této podobě se i dnes uplatňují například při výcviku ozbrojených složek. Tato skupina bojových umění se japonsky nazývá budžucu (bu – válka, boj; džucu – umění, dovednost). Do této skupiny patří například původní japonský šerm a válečná lukostřelba. Hlavně počátkem 20. století došlo k přeměně budžucu v budó (dó – cesta; budó – cesta boje) a vzniku disciplín jako judó, karatedó, kendó, iaidó a dalších.
V budó již není cílem zabití protivníka, ale především dokonalé poznání sebe sama a neustálé sebezdokonalování. Technika zde není cílem, ale prostředkem k dosažení sebepoznání. Cílem je dosažení naprosté harmonie tělesné i duševní stránky člověka. V budó se odráží hloubka kultury Dálného východu. Stejně jako při provozování kaligrafie, čajového obřadu nebo ikebany je v něm nadevše důležité soustředění na prováděnou činnost, spojené s estetikou lidského pohybu, a správné dýchání, o němž se říká, že spojuje tělo a duši.
Aikidó
Aikidó patří mezi nejmladší japonská bojová umění, neboť bylo vytvořeno až v roce 1925 Moriheiem Uešibou (1883 -1969). Za zdroj mu posloužilo původní bojové umění aikidžicu s kořeny v 9. století, kendžucu (umění meče), džódžucu (umění krátké tyče) a džúdžucu (jemné umění). Ústřední ideou aikidó je, jak už napovídá jeho název, užití koordinované síly ki (vnitřní energie, duše) v harmonii či souladu (ai) s požadavky a okolnostmi boje.
Aikidó má velmi elegantní techniku, která je zcela založena na využití síly a reakcí protivníka. Principy techniky spočívají značnou měrou na principech užití meče. Hlavní roli hraje koordinace s akcí protivníka. Aikidó je relativně nenáročné na svalovou sílu, proto je vhodné nejen pro muže ale i pro ženy, děti a starší adepty. Říká se, že technika aikidó, která je náročná na užití síly, není správně provedená a je proti duchu aikidó. Hlavní cíl aikidó lze přiblížit následujícím citátem :
„Vybojovat tisíce bitev a tisíckrát zvítězit – to ještě není nejvyšší metou válečníka. Avšak podrobit si nepřítele bez boje, toť v pravdě vrchol umění.“ Sun – c‘
